Na návratech z cest se mi libí, jak se kolem mě všichni rojí, touží vyprávět sebemenší detaily a dělají, co mi na očích vidí. Na stole přede mnou přistávají talíře po okraj naplněné nejrůznějšími dobrůtkami, které nestačím ani konzumovat. Jenže návrat do reality přijde brzo.
Tentokrát začal cestou na pracovní úřad. Neznalá věci a značně nervózní jsem v čekárně pořád vyplňovala dokola formulář, který se tvářil, že je pokaždé jiný. A všechny tři kopie byly nesmírně důležité. Zatímco jsem škrtala tužkou do políček, o kterých jsem neměla sebemenší představu, co vlastně znamenají, horlivě jsem přemýšlela, jak je možné, že v jiných zemích dostanu cizojazyčný formulář, který je JEDEN, je v cizí řeči a já mu rozumím lépe, než jeho kamarádovi z Čech.
Poté, co mě předběhla hromada předem objednaných uchazečů, jsem nesměle zaklepala na dveře a vpustila se do jámy lvové. Poprvé jsem byla vyhozena, protože jsem údajně spadala pod jinou osobu a ta, která zrovna nic nedělala, mě opravdu zaregistrovat nemohla. Po druhé jsem byla vyhozena, protože jsem nebyla objednána. Tak asertivní, aby ve mne nebouchly saze, vážně nejsem, a zaječela jsem, že teda přijdu jindy! Musela jsem udělat dojem, protože úřednice mi blahosklonně sdělila, že když už jsem tady.... Vzala moje papíry, chvíli je studovala a jedovatě mi oznámila, že chce potvrzené papíry o zaměstnání z ciziny.
„A na co vám to bude?“
„My to prostě potřebujeme. Každý, kdo pracuje v Evropské unii, je musí mít. A bude se vám to počítat do důchodu.
Chvíli jsem na ni obdivně zírala a pak se nesměle zeptala: „A víte, že Nový Zéland NENÍ v unii?“
A tam někde se z nás stali nepřátelé.
S okamžitou platností jsem byla odeslána na školení o tom, co mi úřad práce může nabídnout. Myšlenku že nic, jsem raději spolkla hned, jak mne napadla. Tenhle fakt mi byl beztak oklikou sdělen hned v úvodu školení, které bylo opravdu na úrovni, což v praxi znamenalo rozostřenou prezentaci v power pointu. Funkce F5, kterou se prezentace otevře na celou plochu, paní školící nic neříkala, takže ani lidi v prvních řadách nic neviděli. Odcházela jsem s vědomím, že za takovouto prezentaci bych byla vyhozena jak z práce, tak ze školy. Opravdu není nad to mít srovnání.
Má to ale i své výhody. Od chvíle, co jsem nezaměstnaná na pracovním úřadě mám práce nad hlavu se sháněním různých papírů pro pracovní úřad. Není to báječné?
Žádné komentáře:
Okomentovat