Moje maminka je výtečná kuchařka. Tak výtečná, že chovám podezření, že všichni přátelé, co k nám na konec světa dojedou, navštěvují především ji a nikoli mě. Získala si je nejen svým kulinářským uměním, ale taky šarmem a ostrovtipem. A i když se říká, že jablka nepadají daleko od stromu, já se kuchyni odjakživa vyhýbala jako čert kříži a vždycky měla dobrý důvod zdržovat se na druhém konci vesnice, jakmile se schylovalo k jakémukoli dění v oněch mně zapovězených prostorách.
Na svou obranu však musím zároveň dodat, že ani máma nikdy neoplývala trpělivostí spatřivší mě poblíž kuchyňské linky. Okamžitě kritickým okem přehlédla situaci a začala litanie: „Bože, tady to vypadá jak po výbuchu. To si uklidíš!“ Tahle úvodní poznámka mě vždycky bavila ze všeho nejvíc. Pokud jsem v kuchyni byla nucena něco provádět, tak to byl právě a výhradně úklid. Takže? Žádná změna!
Následovaly dobré rady: „Držíš to jako prase kost!“
„Bože můj, po kom seš takový nemehlo?! Takhle se to nedělá. Dej to sem!“
„Nevidíš, že se ti to pálí? Nečum do blba a míchej!“
„Svižně, svižně! To těsto nepočká? Ty ještě nemáš vymazanej plech? To se dělá hned na začátku! Ty radši fakt studuj.“
Láska ke kuchyni u mě přirozeně rostla pokaždé, když jsem se v ní střetla s tou vševědoucí ženou. Naštěstí měla tolik rozumu, že mě v k vaření nikdy nenutila. Komentovala výhradně mé sólo akce a zatmění mysli. Přednáška z její strany většinou končila slovy: „Však on tě život jednou dokope k vaření, a pak budeš na maminku vzpomínat!“ A s protočenýma očima a ustavičným mumláním „Já to nemůžu vidět,“ opustila své království.
 |
| Jahodový džem v polních podmínkách. |
Odhaduju, že se o mé působení v kuchyni přestala strachovat, když jsem byla na Zélandu a psala jí o recept na chleba. Už při jeho výrobě mi bezprostředně po zalití kvasnic ledovým pivem došlo, že to nebyl zrovna ideální nápad. Chleba byl. Trpasličí. Dalo se s ním zabíjet hodem na dálku. Avšak se ztrátama na životech je v průběhu vzdělávání počítáno. Nakonec jsem tam uvařila i koprovku, o které kamarádka svému dnes již manželovi zarytě tvrdila, že to bez českého octu nejde. Není to ono, ale jde. Kamarádka mě nesnáší dodnes.
A protože maminku moc nebavilo datlovat (jejími slovy) „každej přiblblej recept“ do mailu, založila si blog Pohodová kuchyně, který byl určen primárně mně na cestách. Pravda, od původního záměru dost sešlo. Blog je dnes dost populární a rozhodně se tam nevyskytují recepty (jejími slovy), „které zná každej mamlas,“ typu rajská, knedlík, plněný knedlík … No, drahá maminko, tvůj mamlas to prostě nezná. A obávám se, že není jediný svého druhu.
 |
| Jako od pekaře |
Přes všechno to utrpení na obou stranách jsi do mě přeci jen něco zasela. Bylo to pokoutné, ale vyšlo to. Nějak jsem dospěla do věku, kde si jinde, než doma nepochutnám. Hold doma, je doma. A díky domácí stravě pořád vím, jak má výsledek vypadat a především chutnat. Takže i když jsem dneska neměla tvůj přesný recept na housky, okamžitě jsem poznala, že jsem utopila mlynáře a dosypala mouku, a že těsto se musí hníst a hníst, a když nemáš KitchenAid, tak se dost namakáš. Pamatuješ, jak jsme spolu dělávaly buchty v kachlovkách? A jak mi táta v těch kachlovkách vždycky spálil bábovku, když se pět minut před finišem rozhodl rozfajrovat oheň a mně to zapomněl říct? A jak jsem pekla bábovky v hliněné formě, ze který tys je nikdy nedostala ven? Jóóó, ani bohyně kuchyně nejsou dokonalé.
 |
| Plešatá bábovka... proč skrývat své neúspěchy. Aspoň vím, že rvát tekutej horkej džem do bábovky je blbost. |
A protože jsem vědec od základu, udělala jsem si malý průzkum, který mi odhalil, že za a) existují i jiné blogy, které maminky založily pro své dcery, z čehož plyne, že nejsem jediný tragéd na světě, a za b) podle popisů na těch blozích jsou ještě tragičtější dcery, než jsem já. Mně stačí ingredience a spatlám to v míse buď jak buď (stejně teď víc jak jednu mísu nemám). Některé maminky píší obdivuhodné ságy obsahující popis přípravy krok za krokem. Ale recepty mají také dobré.
PS: Letos doma na zavařování okurek překvapivě zase nebudu. Ale zavař jich víc, asi budeme mít letos větší spotřebu.
