 |
| Všichni mají letní kuchyň, my máme letní koupelnu. |
Začalo to jednou návštěvou a
nevybalenou cestovní taškou, a ještě to neskončilo. Taška je na půl vybalená,
věci rozházené v její blízkosti a rovnováha sil stále směřuje ke šťastným
zítřkům. A protože nemáme nic na práci, postupně se došlo k názoru, že se
dostaví koupelna.
Koupelna, která měla stát už před
půl rokem. Moje verze zní, že dokud mě lovil, lákal mě na koupelnu v lesní
chajdě. Jakmile byl lov (úspěšně) dokončen, nářadí odpadlo z ruky a
stavební práce se zastavily. Jeho verze je, že to není pravda, že by to
nedostavěl tak nebo tak. Pravda bude někde na půl. A nakonec, co si stěžuju,
letní koupelnu mám.
Když jsem začala mít podezření o
vážnosti naší vzájemné náklonnosti, začal ve mne sílit pocit, že se v koupelně nechci
dívat na zelený sádrokarton. Ani jako návštěva. A tak začala akce dlaždičky.
Fáze jedna byla nejtěžší. Opatrné vyjednávání o obkladových plochách. V hlavě
mi neustále drnčel náš rodinný kolotoč, kdy si mamka vymyslela stavební úpravu,
a táta, kterému se do toho nechtělo, automaticky odpovídal: „To nejde.“
Zpravidla v odpověď přicházela nevrlá věta: „Ty, Karle, neser mě,“ a pak
se objevil někdo, kdo nevěděl, že to nejde. A tak vzkvétala naše přes 200 let
stará chalupa, a podle máminých slov, jsou všichni spokojení. Táta při
vzpomínkách vždycky nakrčí obočí a mlčí. Mlčení je souhlas.
Tak tuhle metodu jsem použít
nemohla. Známe se sice dlouho, ale oproti veřejnému mínění, takový střelec
vážně nejsem. Šla jsem cestou návrhu, mlčení a postupným přesvědčováním sebe
sama, že zelená barva je vlastně uklidňující a při troše štěstí a špatné
impregnaci do dvou let vyhnije. Nakonec přišla úlevná věta: „Obložíme to.“
Nákup dlaždiček proběhl téměř okamžitě, snad aby si to nerozmyslel.
Druhou fází bylo zrcadlo. Každá
koupelna potřebuje zrcadlo, to je přece jasný.
„K čemu zrcadlo?“ díval se na mě
udiveně.
Nevěda, zda si dělá srandu,
spolkla jsem běžnou slovní kulometnou palbu a začala zlehka.
„No, tak třeba aby ses viděl,
když si dáváš make-up, nebo když se češeš, maluješ. Znáš to...“
„Neznám,“ usadil mě. „To tam bude
zrcadlo proto, abych se na sebe mohl dívat, až budu onanovat, jo.“ Tak tahle
varianta zase nenapadla mě.
„Klidně. Když tam bude to zrcadlo,“
odvětila jsem v záchvatu smíchu. Ze všeho nejdůležitější je totiž
neztratit směr.
Stáli jsme před další fází a to:
rozhodně nebudu vrtat do dlaždiček, které jsem tam teď naplácal.
„Ale vždyť to jde… podívej na
koupelnu u mých rodičů…“ Zůstal neoblomný a přišel s tím, že tam to
zrcadlo přilepí. Nakonec lepší přilepený zrcadlo než žádný. A s tou spárou
kolem se nějak smířím. Spáru nakonec vyřešil falešný rám z laťky, trošky
barvy a lepidla. Není nic, co by Mamut nespravil.
Nakonec mám kolem zrcadla i
ledkové světlo. Je oranžové, takže na make-up nepoužitelné, ale pro onanii
ideál. Všichni jsme spokojení. Dokončením koupelny byla lesní chaloupka povýšena
na rodinný domek. 3 + kk, odpovídající normám EU – koupelna balkánského typu a wc
suchého typu jsou odděleny. Teď už stačí jen přinést vodu z potoka, ohřát
ji a můžeme řádit, dokud nám nedojde voda v sudu.
Žádné komentáře:
Okomentovat